V nakladatelství Amaltea právě vychází román Guvernantka Vladimíra Macury v překladu Michała Kunika a Olgy Czernikow. Jedná se o jedinečný román, jehož děj je zasazen do Vratislavi 19. století. Příběh je volně inspirován biografickými motivy ze života Františka Ladislava Čelakovského, českého básníka a filologa, který v období 1842–1849 přednášel slovanskou literaturu na Vratislavské univerzitě.
Začátek roku je často spojován s novými předsevzetími. Magdalena Zjawin se před léty rozhodla, že každý den vyfotí alespoň jeden snímek. Možná právě díky této disciplíně se naučila pečlivě vnímat to, co se děje kolem a přenášet to na fotografie, které i nás diváky povedou k citlivějšímu pozorování světa kolem.
Už zase nevím lásko jak to říct
Jak ti říct
Že už jsem zpátky
Těmito slovy končí píseň Petra Rímského A ještě radši se vracím, kterou teď v listopadu můžeme chápat nejen jako lásku k ženě, ale i k místu, jakým je Wroclaw, neboť přesně zde měli možnost naši čtenáři Petra už několikrát slyšet naživo.
Vratislavský klub Pieśniarze je už po mnoho let místem setkávání. Muzikantů nejrůznějších stylů a žánrů, přátel a posledních několik let i národů, zejména sobě snad nejbližších – Poláků a Čechů. Koncerty českých umělců nejsou zatím pravidelnými pořady, vždy jich tu ale uspořádají několik do roka, za hojné účasti publika jak původního polského, tak Čechů, ve Vratislavi trvale nebo přechodně žijících.
V našem oblíbeném kině Nowe Horyzonty bude tento říjen probíhat opravdu zajímavá filmová přehlídka. Bude věnována českému dokumentu, a tak budeme moci na velkém plátně vidět důležité filmy z posledních let. Nahlédněte do tajemství české mafie díky dokumentu Zákon Helena od Petry Nesvačilové nebo se setkejte se všemi opuštěnou hvězdou české kinematografie Lídou Baarovou v portrétu Heleny Třeštíkové.
Výstava Grzegorze Przyborka (nar. 1949) v galerii FOTO-GEN je jistě jednou z nejzajímavějších výstav, které se v tomto místě za poslední dobu konaly. Představuje práce polského fotografa, grafika a pedagoga za jeho tvůrčí období 1990-2015.
Čeština se v této škole vyučuje od roku 1998 a to v rámci jednoho z povinných předmětů. Na začátku se čeština vyučovala jako součást regionálního profilu, spolu s rozšířenou výukou zeměpisu, dějepisu a biologie se zaměřením na znalost Slezska. Takzvaný regionální profil vznikl na základě pedagogické inovace, kterou škola zavedla v jedné ze tříd.
Nejnovější román Marka Krajewského, spisovatele, který děje svých románů nejčastěji situuje do dávné Vratislavi, nese jméno spisovatelova oblíbeného hrdiny – Mock. Rotmistr Eberhard Mock nenaplňuje představu detektiva, kterou si vytvořili čtenáři románů Arthura Doyla nebo Agathy Christie, je to postava plastická s temnými stránkami, negativními vlastnostmi a úzkostmi. Mockovou motivací pro vyřešení případu není jen touha po pravdě a spravedlnosti, ale také obava před chudobou či profesní ambice.
Tento minirozhovor začíná Tvou fotografií na pražském Karlově náměstí. Nezvolil jsem to místo jen tak – jedná se o největší náměstí v ČR a je na něm (a Ty na ní) socha Jana Evangelisty Purkyně, vědce, který je právě s Wroclawí spjat až osudově. A podle googlu je to od té sochy do klubu Pieśniarze, kde za tři týdny hraješ, vzdušnou čarou 217,6 km. Těšíš se na cestu? A co si vezmeš s sebou?
Těším se na každou cestu. Jsem asi duší tulák. A taky se rád vracím. Na místa, která mi něčím dříve utkvěla, což Wroclaw bezpochyby je. Taky se rád vracím domů.
Věděli jste, že pokud se zvídavý cestovatel z České republiky chce na internetu dozvědět něco o Vratislavi ve svém rodném jazyce, je odkázán na Wikipedii? Město nemá oficiální stránku o památkách, zajímavostech nebo historii města, přestože Češi přijíždějí do Dolního Slezska ve stále větším počtu. Katedra bohemistiky Vratislavské univerzity a portál Kvetevropy.cz se chtějí pokusit tento stav změnit, a proto:
Vyhlašují Soutěž o nejlepší článek v českém jazyce pro všechny studenty Vratislavské univerzity.
Doposud jediný portál o Vratislavi v českém jazyce zanedlouho oslaví své první narozeniny, a proto se jeho tvůrci a fanoušci rozhodli uvařit pivo Květ Evropy. Díky odbornému vedení Michała Łojewského, majitele firmy Twój Browar a Darka Dąbrowského, který řídí létající polsko-český pivovar Pol A Czech, se to jistě podaří.
No prosím pekne, už to bude rok čo tu bývam/žijem (konkrétne TÁ... áno, TÁ Wroclaw... nádherná dáma... odporúčam navštíviť) a tak som sa rozhodla, že napíšem niečo o tom ako to celé začalo. Aj keď trocha chaoticky... celé to také na začiatku aj bolo.
Neuvěřitelný příběh, který se ale skutečně stal, připomněl Čechům polský novinář a publicista Mariusz Szygiel. Představení Pomnik inspirovaný jeho reportáží Důkaz lásky uvede vratislavské loutkové divadlo (Teatr Lalek) 30. září v 19:00.
Hana Frejková o sobě tvrdí, že je typická Středoevropanka – je Češka, Němka, Židovka, která se narodila v Londýně. Ve Vratislavi vystoupí 24. září v synagoze Pod Białym Bocianem s repertoárem písní aškenázských Židů.
Sběratel Erich Marx vytvořil jednu z nejvýznamnějších kolekcí umění evropského a amerického malířství 2. poloviny 20. století. Nyní ji vlivná berlínská galerie Hamburger Bahnhof propůjčila do Vratislavi. V nově otevřeném prostoru národního muzea – Pavilonu čtyřech kupolí, můžeme shlédnout práce Andy Warhola, Keitha Haringa nebo Josepha Beyuse.
Po letních měsících plných nezapomenutelných festivalů v plenéru, se pomalu blíží podzim a zima, které jsou ale také zaplněny událostmi, ze kterých si každý vybere. Pro naše čtenáře vybrali to nejlepší z festivalů, které se konají ve Vratislavi od podzimu do konce roku 2016.
Bez Měsíce autorského čtení si už léto ani nelze představit. Během okurkové sezóny nebude nuda, protože na každý večer je přichystáno setkání se současnými spisovateli, kteří budou sami číst vlastní texty a povídat si s publikem. Tento rok se můžeme těšit na spisovatele ze Španělska, kteří jsou čestnými hosty festivalu.
Půl roku Hlavního města kultury Vratislav je za námi. První pololetí tohoto roku tolik významného pro město a jeho obyvatele symbolicky uzavřela 11. června performance Flow na řece Odře. Organizovalo ji 600 lidí, vystoupilo na ni 300 umělců a řekou proplulo 45 lodí.
Když řekneš „řeka“, tak já slyším „Odra“. Tímto veršem začíná krátká báseň Rafała Wojaczeka s názvem Není to fraška (To nie fraszka). Na rozdíl od jiných básní v nejznámější sbírce Jiná pohádka (Inna bajka, 1970) je tato báseň na konci datována – Vratislav, 23. září 1969.
Kostýmek, ve kterém přijela během přesídlení obyvatelstva dáma ze Lvova, košilka háčkovaná z popruhů padáků ale i ručně malované látky – to vše k je k vidění na výstavě věnované módě v Polské lidové republice. Přesvědčíme se, že žena v Polsku chtěla skvěle vypadat nehledě na ekonomickou či politickou situaci.
David Alfik Dewetter je český hudebník, který působí v Praze v klubu Kocour, kde pracuje jako zvukař a dramaturg. Organizuje cyklus koncertů Zašití písničkáři. Oblíbil si Vratislav, kam pravidelně jezdí koncertovat se svými českými hosty, zdejší publikum mohlo díky němu poznat Hynka Kočího, Tomáše J Holého, Petra „Bubáka“ Bubláka. Před koncertem Zdenka Bartáka a Milana Kramaroviče jsme si s Davidem povídali o jeho plánech.
Autorem nejdražší fotografie v dějinách je Andreas Gursky, který prodal jeden ze snímků svého oblíbeného místa, vápencového kaňonu Antelope, za 6,5 milionů dolarů. Abychom si pořídili jedinečné umělecké fotografie, ale nemusíme být multimilionáři. O kvalitních fotografiích jsme si povídali s Małgorzatou Szczotkou a Łukaszem Kaniou, kteří výjimečným fotografům tisknou jejich díla ve svém studiu CMC photo ve Vratislavi.
Na víkend věnovaný literatuře, který organizátoři nazvali: Přečti mi Vratislav, je připraven bohatý program. Nejvýznamnější událostí je otevření nového Muzea Pana Tadeáše, věnovaného osobnosti a dílu Adama Mickiewicze, rukopis jehož díla Pan Tadeáš je majetkem vratislavského Ossolineum. Neméně zajímavá pak budou setkání s hosty festivalu – ve Vratislavi se se svými čtenáři setká v České republice oblíbený Jo Nesbø nebo Mariusz Szczygieł. O nové knize si budeme také moci popovídat s Christianem Lorenzem ze skupiny Rammstein. Víkend literatury začíná již pátek 22. dubna.
O písni Mury si mnoho lidí myslí, že patří polské Solidaritě a je hymnou polského antikomunistického hnutí. Skutečnost je složitější a zajímavější. Ne každý ví, že autorem hudby není polský bard Jacek Kaczmarski, ale Lluís Llach, katalánský hudebník a básník. Než píseň prožila své druhé mládí v Polsku na konci 80. let, zpívalo se ji v Barceloně jako protest proti diktatuře Franka. Píseň si našla cestu k srdcím nejen Poláků – dokonce ji používá jako svůj manifest i jedna z organizací žen v Afganistánu. Píseň přivezla do Polska Bożena Zaboklicka, se kterou jsme se setkali na oddělení cizích jazyků Univerzity v Barceloně.
V dubnu 2016 se Vratislav těší na velkou kulturní událost – Měsíc Lvova. S tímto městem je Vratislav spojená dramatickými událostmi po 2. světové válce. Právě sem se přestěhovala značná část inteligence ze Lvova v roce 1945. Nyní se obě města rozhodla spolupracovat a společně vytvořit měsíc zaplněný událostmi věnovanými současné Ukrajině.
V klubu Pieśniarze nedaleko vratislavského Rynku se v nenápadném podchodu nachází malý klub, ve kterém se pravidelně schází písničkáři z Vratislavi, okolí i zahraničí. Vede ho Donat Kamiński bez jakékoli finanční podpory města nebo jiných institucí. Klub na tomto místě působí již od roku 2014, za tuto dobu v něm zahrála své písně více než stovka písničkářů.
Městské muzeum ve Vratislavi uspořádalo první výstavu židovských umělců žijících a tvořících v meziválečné Vratislavi. Expozici tvoří díla několika malířů, ale největší pozornost je věnována nezvyklému umělci, který se věnoval nejen malířství, ale i grafice, designu nebo architektuře, Heinrichovi Tischlerovi. Jsou zde vystaveny jeho olejomalby i grafika v tajemných temných tónech a figurální tvorba expresivního ladění. Tischler a jeho generace byla ovlivněna traumatickými zážitky první světové války a tvořili v jazyce expresionismu, který byl ve 20. a 30. letech převládajícím uměleckým stylem.
Československá nová vlna je jedním z nejzajímavějších jevů poválečné evropské kultury. Nehledě na politická a technická omezení vytvářeli čeští a slovenští tvůrci v 60. letech filmy, jejichž kvality ty dnešní nedosahují. Jsou nevyčerpatelným zdrojem inspirace k nahlížení na každodenní život, neztrácejí na své naléhavosti a jsou až nepříjemně upřímné. Máme proto radost, že vratislavské kino Nowe Horyzonty připravilo přehlídku těch nejznámějších i méně známých filmů zlaté éry československé kinematografie.
Co se Vám vybaví, když se řekne živá knihovna? Asociace mohou být různé. Občas říkáme, že se v někom dá číst jako v otevřené knize – tato koncepce je nejblíže tomu, co se během Živých knihoven, které pořádá nadace Diversja z Vratislavi, děje. Přišli jsme na jednu z edic Živé knihovny a „zapůjčili“ jsme si zajímavého člověka s nevšedním příběhem.
Divadelní skupina Ej.Aj nemá ani sídlo, ani stálé místo k prezentaci připravovaných her. Přesto se snaží již třetím rokem divákům nejen prezentovat divadelní hry, ale také je inspirovat k aktivní účasti na divadelní tvorbě. Divadlo Ej.Aj nás zaujalo mimo jiné tím, že kromě celé řady akcí, které pořádá, se zaměřilo na inscenaci českých a slovenských divadelních her. Zakladateli divadla jsou Ada Biela a Kuba Tabisz, právě ti jsou stálicemi divadla Ej.Aj, ke kterému se připojují stále noví herci.
V galerii Ślimak na vratislavském Nadodrzu se na necelých 30 metrech čtverečních konají vernisáže, koncerty autorských písní, setkání se spisovateli a workshopy pro dospělé. Vedoucí galerie Aneta Dotka chtěla vytvořit místo, kde se umělci a obyvatelé z okolí mohou nejen setkat, ale také mít zázemí pro vlastní tvůrčí inciativy. Můžeme říct, že se jí to daří – na akcích pořádaných galerií přichází stále více lidí od dětí až po 80leté milovnice umění ze sousedství.
Mimořádná řada plakátů Ryszarda Kaji ze série Polsko je osobitým průvodcem po polské kultuře a dějinách polského grafického designu. Je důkazem toho, že současná polská grafika se má čím pochlubit. Hravým způsobem pracuje s tématem Polska a vybraných polských měst a obcí. Série, která nemá v dějinách polského plakátu obdoby, vzniká ve Vratislavi díky Galerii Plakatu. Povídáme si o ní s Krzysztofem Marcinkiewiczem, který se podílel na ideji vzniku mimořádného projektu.
Po historicky první premiéře Mickiewiczových Dziadů v celku a bez zkrácení si povídáme s Annou Makowskou-Kowalczyk o její úloze loutkoherce a zákulisí tohoto představení.
Řekni nám, co dělají herci a loutky během 14hodinového představení, když nejsou na scéně?
Loutky čekají zavěšené na svůj výstup a herci, kteří čekají, až přijdou na řadu, kouří cigarety a jedí v bufetu. Pijí kávu, povídají si, sedí v šatnách.
Publikace Kvíz – co víte o Vratislavi, nás inspirovala prověřit naše znalosti na téma dějin, kultury a reálií města, o kterém jsme si v duchu mysleli, že víme poměrně hodně. Chyba lávky! Vezměte do rukou krabičku s kartičkami a zjistěte, že je se stále co učit.
Figarova svatba byla vyvrcholením a zároveň závěrečným koncertem Mozartovské akademie, v rámci které se tvůrci z různých států intenzivně zabývají dílem slavného klasicistního skladatele a připravují svou interpretaci vybraného díla. Ve Vratislavi se podobná setkání umělců nad díly velkých mistrů již konala v minulých ročnících akademie, které byly věnovány dílu Georga Fridricha Händela a Johanna Sebastiana Bacha.
Nadace Kukátko vznikla za účelem podpory a propagace rozvoje vzájemných vztahů mezi polskou a českou společností, zejména v oblasti sociální, informační, kulturní, vědecké a vzdělávací. Snažíme se o výměnu zkušeností mezi lidmi, propagaci české kultury a vědy v Polsku a polské kultury, umění a vědy v České republice. Našim cílem je sbližování obou národů. Nadace Kukátko z Vratislavi vznikla jako odpověď na stále rostoucí zájem o českou kulturu v Polsku.
Architektura je jednou z oblastí, jejíž vliv na lidský život je často opomíjen. Dnes většina Evropanů žije ve městech, aniž by si všimla, jak se proměňuje urbanistická koncepce míst, ve kterých pracují a tráví volný čas. Architektura nás ale obklopuje neustále a její kvalita přímo ovlivňuje naší životní úroveň a spokojenost ze života. Pro zvýšení povědomí o současné architektuře a nových přístupech k urbanistickým řešením vyhlašuje Nadace Miese van der Rohe z Barcelony bienální cenu za nejlepší architektonickou realizaci. Komise hledá nejlepší dílo mezi všemi druhy staveb – od rodinných domů, veřejných budov, muzeí, kulturních institucí až po mosty či nádraží.
Prase hrající na harmoniku, sovy s kocovinou, prehistorické příšery pronášející životní moudra, protesty proti předsudkům a barevné, do očí bijící kompozice připomínající mozaiky v Barceloně. Nemůžete odjet z Vratislavi, aniž byste to viděli! Důvod je zcela jasný – při další návštěvě už možná nebudete mít příležitost. Proč? Protože umění na zdech je nejvíce prchavé, nestále a proměnlivé.
O této události se již dlouhou dobu ve Vratislavi mluvilo. Někteří obyvatelé se do akce aktivně zapojili, jiní ji drželi palce, další měli výhrady k vysokému rozpočtu. Nyní již víme, že 17. ledna se jedno povedlo určitě – nenechat obyvatele města lhostejnými a i skeptiky přilákat k oknům, přes která mohli pozorovat, jak čtyři velkolepé pochody procházejí jejich městem.
Vratislav je dlouholetým partnerským městem španělského San Sebastianu, právě odtud pochází jeden z nejvýznamnějších a nejzajímavějších umělců 20. století Eduardo Chillida. Výstavu jeho soch a koláží, kterou připravil jeho syn Eduardo Chillida a kurátorka Inés R. Artola, můžeme navštívit v galerii Awangarda BWA. Jsou zde vidění práce z keramiky, železa, mramoru a alabastru.
Pro Vratislav je propůjčení titulu Evropského hlavního města kultury významnou událostí. Město se připravovalo na tuto událost několik let a přichystalo ve spolupráci s občanskými sdruženími 400 projektů, v jejichž rámci proběhne kolem tisíce uměleckých, kulturních a vzdělávacích akcí. Je se na co těšit – oficiální zahájení EHMK proběhne 17. ledna, kdy ze čtyř světových stran povede průvod duchů Vratislavi, o kterém jeho kurátor Chris Baldwin řekl, že: „takovou událost Vratislav ještě nezažila“.
Víte o tom, že před vynálezem známky platil za zásilku příjemce, a ne odesilatel? Vedlo to k situacím, kdy příjemce nechtěl odebrat dopis nebo balíček, protože za něj nechtěl zaplatit. A proto vznikly známky, které měly navíc jednotnou cenu, protože dříve se platilo podle vzdálenosti. Za známku, kterou vydala Polská pošta u příležitosti zahájení Evropského hlavního města kultury, by ale odesilatel určitě zaplatil – je na ni totiž naše oblíbené město.