Kultura

Lyrika, erotično, alkohol a Vratislav – pocta Rafałovi Wojaczekovi

Když řekneš „řeka“, tak já slyším „Odra“. Tímto veršem začíná krátká báseň Rafała Wojaczeka s názvem Není to fraška (To nie fraszka). Na rozdíl od jiných básní v nejznámější sbírce Jiná pohádka (Inna bajka, 1970) je tato báseň na konci datována – Vratislav, 23. září 1969.

Život jednoho z nejznámějších polských básníků 20. století s evropským přesahem byl krátký, zato velice intenzivní. Dožil se pouhých 25 let. Přesto stihl ve Vratislavi zanechat významnou, nesmazatelnou stopu. Město nad Odrou bylo inspirací i kolbištěm jeho neklidného života, jak je ostatně pro mladé a neklidné básníky 60. let v Polsku příznačné. Hlavními atributy jeho života i tvorby byly lyrika, erotično a často přítomný alkohol. Lyrika plná extrémů, lyrika častující krásu žen i zrcadlící její kontrast s realitou šedi, lyrika vzdoru i smrti. Lyrika snažící se obsáhnout život ve vší a tím nekončící kráse.

Rafał Wojaczek se narodil 6. prosince 1945 v Mikołówě. Po maturitě se přestěhoval do Krakova, kde necelý rok studoval polonistiku na Jagellonské univerzitě. V srpnu 1964 se stěhuje za svým bratrem do Vratislavi. V bratrově bytě v ulici Przelot 17 se hned 10. srpna pokouší o sebevraždu podřezáním žil. Kvůli sporům s bratrem následně v listopadu t.r. získává vlastní podnájem v nedaleké ulici Stolarska 79. Věčné stěhování (možná symbolizující bytostní neukotvenost) ho již budou provázet po zbytek života. Honoráře z publikované poesie zdaleka nestačí na jeho bohémský život a Rafał tak mj. musí pracovat jako popelář u městských odpadových služeb. Jeho žízeň po životě v nevybledlých barvách však stále nenachází uspokojivé uhašení. Jeho věrným průvodcem v těchto dobách je tak znovu alkohol. Následujícího roku je v květnu internován na Psychiatrické klinice, kde poznává svoji budoucí ženu Annu Kowalskou. V prosinci má svůj první básnický debut a po svatbě v lednu 1966 se novomanželům rodí dcera Dagmara. Manželství však nevydrží a následující léta charakterizují excesy provázené intenzivní básnickou tvorbou. Na podzim roku 1970 Svaz polských spisovatelů zamítá jeho přihlášku o členství. Začátkem května 1971 naposledy Rafał odjíždí do rodného Mikołowa, následně se vrací zpět do Vratislavi, znovu za rodiči do Mikołowa a 8. května znovu do Vratislavi. V noci z 10. na 11. května se v podnájmu v bytě na ulici Lindego 12 po nezdařeném pokusu o oběšení předávkuje mixem léků, mj. diazepamem a následně umírá.

Básníci, jakým byl Rafał Wojaczek, neznají žádné „kdyby“. Pro ně platí pouze přítomnost, ve vší své byť zdrcující kráse – lyrika, erotično, alkohol. Maciej Szczawiński, autor dvou básníkových biografií, na otázku o čem by psal, kdyby ještě žil, odpověděl, že asi o ničem. Vše, co mohl říct, již řekl. Rok před smrtí již nic nového nenapsal. Báseň Není to fraška je tak jedním z jeho posledních děl. A není náhodou, že zmínka Vratislavi tuto báseň uzavírá bez jinak používaného sarkasmu.

Když řekneš „řeka“, tak já slyším „Odra“. Dnes na břehu Staré Odry, na hřbitově sv. Vavřince nedaleko bujarých míst studentského života na Grundwaldě, odpočívá rebel, který lyrikou oslavoval a zároveň vzdoroval světu kolem sebe, ve všech jeho podobách. Který dokázal žít pouze v extrémech, pro kterého byla nedílnou součástí života smrt, pro kterého nakonec žít znamenalo zemřít.

Práva na veškeré texty, fotografie a grafiku umístěnou na webové stránce Kvetevropy.cz jsou vyhrazena. Není povoleno jejich použití nebo kopírování bez souhlasu redakce.

Kontakt: redakce@kvetevropy.cz