Kultura

Anna Makowska-Kowalczyk o zákulisí Dziadů očima loutkoherce

Po historicky první premiéře Mickiewiczových Dziadů v celku a bez zkrácení si povídáme s Annou Makowskou-Kowalczyk o její úloze loutkoherce a zákulisí tohoto představení.

Řekni nám, co dělají herci a loutky během 14hodinového představení, když nejsou na scéně?

Loutky čekají zavěšené na svůj výstup a herci, kteří čekají, až přijdou na řadu, kouří cigarety a jedí v bufetu. Pijí kávu, povídají si, sedí v šatnách. 

Sedí a čekají na svůj okamžik? Nejsou nervózní?

Ne, protože kdyby měli soustředěně sedět za kulisami a čekat 14 hodin na svůj výstup, tak by to asi nevydrželi.

Jsou tedy během této doby schopni se uvolnit a zapomenout na to, že představení celou dobu pokračuje?

V mém případě je to tak, že první výstup mi končí kolem 2 odpoledne a následující je teprve ve 2 hodiny ráno. Takže jsem měla 12hodinovou přestávku. Po svém výstupu jsem šla na oběd a řekla jsem si, že nemá cenu tam 12 hodin zůstávat. Proto jsem se rozhodla jet domů, tam jsem se podívala na Teleexpress (zpravodajství v 17:00, pozn. redakce), dala jsem si zmrzlinu s broskvemi, a pak jsem byla tak nervózní, že jsem vydržela doma jen hodinu a půl. Poté jsem nasedla do autobusu, abych se vrátila do divadla. Je to divný pocit, že tam někde probíhá něco, v čem hraješ. Sice máš dlouhou přestávku, ale celá atmosféra, která doprovázela představení, byla tak zvláštní, že jsem se toho jednoduše chtěla účastnit. Takže jsem v divadle seděla a celou dobu kouřila cigarety. Tolik cigaret jsem vykouřila, že jsem si skoro po klanění ani nezapálila.

Těšíš se už na reprízu tohoto 14hodinového představení, které se bude konat 9. dubna?

Ano, je to sice velice náročné, ale zároveň je to i nezvyklý umělecký zážitek. Až během práce jsme si uvědomili, že se účastníme události, která se zapíše do historie divadla. Myslím si, že pro mě bude hraní 9. dubna jiné, protože premiéra se již konala a už jsme si vše vyzkoušeli. Mám před sebou takovou situaci, že po svém výstupu pojedu do vedlejšího města Olešnice zahrát v jiném představení, a teprve pak se vrátím na druhý výstup. Bude to vyžadovat soustředění jiného druhu, ale nyní jsme vyzkoušeli, že je možné v přestávce dělat něco jiného.

Z pohledu publika celé představení vypadalo bezchybně, bylo tomu tak i z druhé strany jeviště?

Měli jsme mírná opoždění, které nikdo nemohl odhadnout, protože jsme neměli generální zkoušku. Neměli jsme možnost si hru nikdy celou vyzkoušet, takže to byla vlastně generální zkouška a představení vjednom. Věděli jsme, že se to musí povést. Tým je velice sehraný, existuje dělba povinností, každý ví, za co je zodpovědný. Při takovéto správné koordinaci všech lidí, kde je každý odpovědný za jeden mechanismus, celý stroj pracuje. Jediným zádrhelem bylo to, že jeden herec skoro přišel o zub, který mu málem vybil můj spolupracovník loutkou ptáka. To byla nejzávažnější situace, která se stala vůbec poprvé. Ještě se nám nestalo, že by loutka poranila herce.

Je docela zvláštní, že se to nestává častěji, přece vedete tyto loutky na 16metrových lanech a nevidíte, co se děje na jevišti.

Ptáky animujeme na 3metrových lanech a beránek a motýl jsou na lanech 16metrových, ale když jsme hráli celek, byla zavěšena na kratší lana a byly vedeny ze zvýšené plošiny. Všechny prvky na scéně jsou předem připraveny a během představení se nevyměňují, proto jsme neměli možnost loutky ovládat z můstku jako obyčejně, protože tam visí obrazovky, které mají být použity ve třetí části představení. Zkrátka – celé představení se musí vejít do zákulisí najednou a každý musel souhlasit s určitým kompromisem. V jednotlivých představeních Dziadů máme loutky na 16metrových lanech, což je pro loutkoherce mimořádnou zkušeností, protože jinde takovou možnost nemáme.

Čím se odlišovala práce u představení Dziady od tvé práce v loutkovém divadle?

Lišilo se to zadáním, v každém představení dostaneme jiný úkol. Naší rolí (na jevišti Makowska-Kowalczyk animovala loutky spolu s Jakubem Kowalczykiem, hercem Opolského divadla loutky a herce, pozn. redakce) v Dziadech bylo ilustrovat scénu na jevišti. My jsme jen malou části celku – nebylo vše jen na nás, například v této hře nemáme text, takže se nemusíme rozcvičovat, nemusíme si pamatovat slova. Musíme vědět, kdy je náš výstup a dobře animovat loutky. Byl to tedy jiný úkol, než mám v jiných divadlech u jiných představení. Ale přesto to bylo jedinečné, protože je výjimečné hrát v dramatickém divadle loutkami a zejména marionetami. V Polsku jsou jen dvě divadla, která ve svých představeních marionety používají. Je to forma, která je bohužel na ústupu.  

Jak dlouho ses se svou skupinou připravovala na představení Dziady?

Dalo by se říct, že celá příprava trvala dva roky. Jednotlivé části měly své premiéry dříve. První, druhá a čtvrtá část měly premiéru v roce 2014, v roce 2015 pak byla premiéra třetí části a nyní v lednu proběhla premiéra Závěru a vysvětlivek. Teprve 20. února bylo celé představení sestaveno a ukázáno jako celek.

Budete hrát Dziady jako celek ještě v jiném divadle v Polsku nebo zahraničí?

Nic o tom nevím, ale myslím si, že by to v jiném divadle v Polsku mohlo být problematické, protože Velká scéna Teatru polského má rozsáhlé zákulisí. Byli jsme dvakrát na výjezdu s tímto představením –  jednou ve Varšavě a tam už jsme měli problémy vejít do zákulisí – a v Pekingu. Myslím si, že se to v celku nedá přenést na jiné jeviště i logisticky by to bylo velice komplikované. Možná existuje někde divadlo, kde by se to představení vešlo, ale je to příliš náročné a nákladné. Vždyť lidé mohou jednoduše přijet k nám do Vratislavi!

 

1
2

Dodaj komentarz


Kod antyspamowy
Odśwież

Práva na veškeré texty, fotografie a grafiku umístěnou na webové stránce Kvetevropy.cz jsou vyhrazena. Není povoleno jejich použití nebo kopírování bez souhlasu redakce.

Kontakt: redakce@kvetevropy.cz