V klubu Pieśniarze nedaleko vratislavského Rynku se v nenápadném podchodu nachází malý klub, ve kterém se pravidelně schází písničkáři z Vratislavi, okolí i zahraničí. Vede ho Donat Kamiński bez jakékoli finanční podpory města nebo jiných institucí. Klub na tomto místě působí již od roku 2014, za tuto dobu v něm zahrála své písně více než stovka písničkářů.
Neuvěřitelný příběh, který se ale skutečně stal, připomněl Čechům polský novinář a publicista Mariusz Szygiel. Představení Pomnik inspirovaný jeho reportáží Důkaz lásky uvede vratislavské loutkové divadlo (Teatr Lalek) 30. září v 19:00.
Vratislavský klub Pieśniarze je už po mnoho let místem setkávání. Muzikantů nejrůznějších stylů a žánrů, přátel a posledních několik let i národů, zejména sobě snad nejbližších – Poláků a Čechů. Koncerty českých umělců nejsou zatím pravidelnými pořady, vždy jich tu ale uspořádají několik do roka, za hojné účasti publika jak původního polského, tak Čechů, ve Vratislavi trvale nebo přechodně žijících.
Už zase nevím lásko jak to říct
Jak ti říct
Že už jsem zpátky
Těmito slovy končí píseň Petra Rímského A ještě radši se vracím, kterou teď v listopadu můžeme chápat nejen jako lásku k ženě, ale i k místu, jakým je Wroclaw, neboť přesně zde měli možnost naši čtenáři Petra už několikrát slyšet naživo.
Tento minirozhovor začíná Tvou fotografií na pražském Karlově náměstí. Nezvolil jsem to místo jen tak – jedná se o největší náměstí v ČR a je na něm (a Ty na ní) socha Jana Evangelisty Purkyně, vědce, který je právě s Wroclawí spjat až osudově. A podle googlu je to od té sochy do klubu Pieśniarze, kde za tři týdny hraješ, vzdušnou čarou 217,6 km. Těšíš se na cestu? A co si vezmeš s sebou?
Těším se na každou cestu. Jsem asi duší tulák. A taky se rád vracím. Na místa, která mi něčím dříve utkvěla, což Wroclaw bezpochyby je. Taky se rád vracím domů.
Mimořádná řada plakátů Ryszarda Kaji ze série Polsko je osobitým průvodcem po polské kultuře a dějinách polského grafického designu. Je důkazem toho, že současná polská grafika se má čím pochlubit. Hravým způsobem pracuje s tématem Polska a vybraných polských měst a obcí. Série, která nemá v dějinách polského plakátu obdoby, vzniká ve Vratislavi díky Galerii Plakatu. Povídáme si o ní s Krzysztofem Marcinkiewiczem, který se podílel na ideji vzniku mimořádného projektu.
Půl roku Hlavního města kultury Vratislav je za námi. První pololetí tohoto roku tolik významného pro město a jeho obyvatele symbolicky uzavřela 11. června performance Flow na řece Odře. Organizovalo ji 600 lidí, vystoupilo na ni 300 umělců a řekou proplulo 45 lodí.
Na víkend věnovaný literatuře, který organizátoři nazvali: Přečti mi Vratislav, je připraven bohatý program. Nejvýznamnější událostí je otevření nového Muzea Pana Tadeáše, věnovaného osobnosti a dílu Adama Mickiewicze, rukopis jehož díla Pan Tadeáš je majetkem vratislavského Ossolineum. Neméně zajímavá pak budou setkání s hosty festivalu – ve Vratislavi se se svými čtenáři setká v České republice oblíbený Jo Nesbø nebo Mariusz Szczygieł. O nové knize si budeme také moci popovídat s Christianem Lorenzem ze skupiny Rammstein. Víkend literatury začíná již pátek 22. dubna.
O této události se již dlouhou dobu ve Vratislavi mluvilo. Někteří obyvatelé se do akce aktivně zapojili, jiní ji drželi palce, další měli výhrady k vysokému rozpočtu. Nyní již víme, že 17. ledna se jedno povedlo určitě – nenechat obyvatele města lhostejnými a i skeptiky přilákat k oknům, přes která mohli pozorovat, jak čtyři velkolepé pochody procházejí jejich městem.
Městské muzeum ve Vratislavi uspořádalo první výstavu židovských umělců žijících a tvořících v meziválečné Vratislavi. Expozici tvoří díla několika malířů, ale největší pozornost je věnována nezvyklému umělci, který se věnoval nejen malířství, ale i grafice, designu nebo architektuře, Heinrichovi Tischlerovi. Jsou zde vystaveny jeho olejomalby i grafika v tajemných temných tónech a figurální tvorba expresivního ladění. Tischler a jeho generace byla ovlivněna traumatickými zážitky první světové války a tvořili v jazyce expresionismu, který byl ve 20. a 30. letech převládajícím uměleckým stylem.
Publikace Kvíz – co víte o Vratislavi, nás inspirovala prověřit naše znalosti na téma dějin, kultury a reálií města, o kterém jsme si v duchu mysleli, že víme poměrně hodně. Chyba lávky! Vezměte do rukou krabičku s kartičkami a zjistěte, že je se stále co učit.
V našem oblíbeném kině Nowe Horyzonty bude tento říjen probíhat opravdu zajímavá filmová přehlídka. Bude věnována českému dokumentu, a tak budeme moci na velkém plátně vidět důležité filmy z posledních let. Nahlédněte do tajemství české mafie díky dokumentu Zákon Helena od Petry Nesvačilové nebo se setkejte se všemi opuštěnou hvězdou české kinematografie Lídou Baarovou v portrétu Heleny Třeštíkové.
V nakladatelství Amaltea právě vychází román Guvernantka Vladimíra Macury v překladu Michała Kunika a Olgy Czernikow. Jedná se o jedinečný román, jehož děj je zasazen do Vratislavi 19. století. Příběh je volně inspirován biografickými motivy ze života Františka Ladislava Čelakovského, českého básníka a filologa, který v období 1842–1849 přednášel slovanskou literaturu na Vratislavské univerzitě.
Věděli jste, že pokud se zvídavý cestovatel z České republiky chce na internetu dozvědět něco o Vratislavi ve svém rodném jazyce, je odkázán na Wikipedii? Město nemá oficiální stránku o památkách, zajímavostech nebo historii města, přestože Češi přijíždějí do Dolního Slezska ve stále větším počtu. Katedra bohemistiky Vratislavské univerzity a portál Kvetevropy.cz se chtějí pokusit tento stav změnit, a proto:
Vyhlašují Soutěž o nejlepší článek v českém jazyce pro všechny studenty Vratislavské univerzity.
Po letních měsících plných nezapomenutelných festivalů v plenéru, se pomalu blíží podzim a zima, které jsou ale také zaplněny událostmi, ze kterých si každý vybere. Pro naše čtenáře vybrali to nejlepší z festivalů, které se konají ve Vratislavi od podzimu do konce roku 2016.
Autorem nejdražší fotografie v dějinách je Andreas Gursky, který prodal jeden ze snímků svého oblíbeného místa, vápencového kaňonu Antelope, za 6,5 milionů dolarů. Abychom si pořídili jedinečné umělecké fotografie, ale nemusíme být multimilionáři. O kvalitních fotografiích jsme si povídali s Małgorzatou Szczotkou a Łukaszem Kaniou, kteří výjimečným fotografům tisknou jejich díla ve svém studiu CMC photo ve Vratislavi.
Co se Vám vybaví, když se řekne živá knihovna? Asociace mohou být různé. Občas říkáme, že se v někom dá číst jako v otevřené knize – tato koncepce je nejblíže tomu, co se během Živých knihoven, které pořádá nadace Diversja z Vratislavi, děje. Přišli jsme na jednu z edic Živé knihovny a „zapůjčili“ jsme si zajímavého člověka s nevšedním příběhem.
Doposud jediný portál o Vratislavi v českém jazyce zanedlouho oslaví své první narozeniny, a proto se jeho tvůrci a fanoušci rozhodli uvařit pivo Květ Evropy. Díky odbornému vedení Michała Łojewského, majitele firmy Twój Browar a Darka Dąbrowského, který řídí létající polsko-český pivovar Pol A Czech, se to jistě podaří.
Československá nová vlna je jedním z nejzajímavějších jevů poválečné evropské kultury. Nehledě na politická a technická omezení vytvářeli čeští a slovenští tvůrci v 60. letech filmy, jejichž kvality ty dnešní nedosahují. Jsou nevyčerpatelným zdrojem inspirace k nahlížení na každodenní život, neztrácejí na své naléhavosti a jsou až nepříjemně upřímné. Máme proto radost, že vratislavské kino Nowe Horyzonty připravilo přehlídku těch nejznámějších i méně známých filmů zlaté éry československé kinematografie.
Prase hrající na harmoniku, sovy s kocovinou, prehistorické příšery pronášející životní moudra, protesty proti předsudkům a barevné, do očí bijící kompozice připomínající mozaiky v Barceloně. Nemůžete odjet z Vratislavi, aniž byste to viděli! Důvod je zcela jasný – při další návštěvě už možná nebudete mít příležitost. Proč? Protože umění na zdech je nejvíce prchavé, nestále a proměnlivé.